Směrnice o energetické účinnosti (EED)

Směrnice se zabývá zvyšováním efektivity v oblasti nakládání s energií a podporou energetických úspor. Stanovuje cíle pro EU jako celek i pro jednotlivé členské státy.

Nižší spotřeba = vyšší energetická bezpečnost

Evropská unie je do značné míry závislá na dovozu energetických surovin ze zemí mimo EU. To může být problematické z politických i ryze bezpečnostních důvodů, což ukázala např. plynová krize v roce 2009 nebo situace po napadení Ukrajiny v roce 2022. Proto je jedním ze zájmů EU tuto závislost snižovat.

Cílem směrnice o energetické účinnosti, která byla poprvé přijata v roce 2012, je posílit energetickou bezpečnost, snížit zátěž na životní prostředí a podpořit udržitelnou energetiku. Směrnice cílí na snižování jak primární, tak konečné spotřeby energie a tím i emisí skleníkových plynů a připomíná, že nejlevnější energie je ta, kterou nemusíme spotřebovat.

Několik cílů směrnice

Prakticky vzato jsou ve směrnici nejdůležitější cíle a povinnosti z následujících článků:

  • Článek 4 přináší cíl snižování primární a konečné spotřeby energie na úrovni EU.
  • Článek 5 přináší závazný cíl snižování spotřeby energie veřejného sektoru o 1,9 % ročně.
  • Článek 6 hovoří o požadavcích na renovaci veřejných budov.
  • Článek 8 popisuje nejvýznamnější nástroj na snižování spotřeby energie – povinné roční úspory energie.

Spotřeba primární energie představuje celkovou spotřebu energie včetně ztrát v energetickém systému, například při přeměně paliva na elektřinu v tepelných elektrárnách nebo následném přenosu elektřiny do různých míst.

Konečná spotřeba energie se týká energie spotřebované konečnými spotřebiteli (např. spotřeba elektřiny v domácnostech, v průmyslu nebo dopravě).

Stanley Jevons byl britský ekonom a logik žijící v 19. století, známý je především pro svůj výzkum v oblasti ekonomie a průmyslové revoluce. Během svého bádání popsal situaci, kdy i přes používání úspornějších zařízení, může v konečném důsledku vzrůst spotřeba energie. Děje se tak z důvodu neúsporného nakládání s energiemi. Je-li nová technologie ekonomicky příznivější, spotřebitel změní své chování a  není motivován s energií nakládat tak úsporně. V konečném důsledku tak v jistých případech může paradoxně přechod na efektivnější technologie poptávku po energiích ještě zvýšit. Hovoříme proto o tzv. Jevonsově paradoxu nebo „rebound efektu“.

Článek 4 - cíl zvýšení energetické účinnosti

Aktuálně platným cílem EU je snížit do roku 2030 spotřebu primární a konečné spotřeby energie o 11,7 % oproti predikci spotřeby energie pro rok 2030 z ekonometrického modelu PRIMES2020 (resp. o 38 % až 40,6 % oproti predikci původního modelu PRIMES2007). Při porovnání s aktuální úrovní spotřeby energie v EU pro rok 2021 představuje cílová hodnota pro rok 2030 nutné snížení spotřeby o 21,2 %, resp. 24,3 %.

Na úrovni EU jako celku jde v oblasti konečné spotřeby o závazný cíl, který je ale zároveň indikativní (nezávazný) na úrovni jednotlivých členských států. Ty ho přesto musí reflektovat ve svých národních klimaticko-energetických plánech. V oblasti primární spotřeby jsou cíle na evropské i národní úrovni pouze indikativní.

  • Pro určení národních indikativních cílů je stanoven nový vzorec se čtyřmi faktory (včasné opatření, HDP na osobu, energetická náročnost a nákladově efektivní potencionál úspor), od kterého se členské státy mohou jen mírně odchýlit.
  • Pokud nebude pokrok v plnění cíle na úrovni členských států dostatečný (zprávy o pokroku budou předloženy v letech 2025, 2027 a 2029), bude Komise vyžadovat po členských státech dodatečná opatření.
Původní návrh směrnice počítal s nižším cílem úspor, ale ruský útok na Ukrajinu a snaha snížit svou závislost na dovozu energetických surovin znamenali navýšení ambic v rámci balíčku REPowerEU.

Článek 5 - cíl úspor ve veřejném sektoru

Aby šel veřejný sektor v úsporách energie příkladem, mají členské státy ročně snižovat spotřebu energie všech veřejných subjektů o 1,9 %. První dva roky jde o cíl indikativní, protože doteď nikdo celkovou spotřebu veřejného sektoru ani nevyčísloval. Během této doby ale mají členské státy tuto chybu napravit a posléze úspory vykazovat povinně.

  • Do konce roku 2026 tato povinnost platí jen pro města nad 50 000 obyvatel (v ČR nyní 17 měst), pak dopadne i na obce nad 5 000 obyvatel (nyní 268 měst). Od roku 2030 potom na všechny.
  • Z výše závazku lze vyjmout spotřebu energie v dopravě a v armádě, ale zároveň lze úspory energie v těchto sektorech zahrnout do plnění.

Článek 6 - cíl renovace veřejných budov

Příkladem má jít veřejný sektor i v renovacích budov. Ročně se má renovovat tolik veřejných budov, aby to odpovídalo alespoň 3 % podlahové plochy budov ve vlastnictví státu, krajů, obcí a jimi zřizovaných institucí.

  • Členské státy musí vytvořit seznamy budov, které mají ve vlastnictví i užívání (s podlahovou plochou nad 250 m2) a tento soupis pravidelně aktualizovat. Soupis musí obsahovat informace o budově – mj. podlahovou plochu, roční spotřebu energií nebo hodnocení energetické náročnosti budovy.
  • Při renovaci se má dosáhnout úrovně „budov s téměř nulovou spotřebou energie“ (NZEB) nebo ideálně „budov s nulovými čistými emisemi“ (ZEB), což jsou termíny ze související směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD).
  • Výjimky existují pro historické, náboženské nebo vojenské budovy.

Článek 8 - povinné úspory energie

V období od roku 2021 do roku 2030 je povinností členských států dosahovat v průměru 1,49 % nových úspor energie v konečné spotřebě. Pro členské státy jde o nejdůležitější článek ze směrnice neboť jeho plnění je povinné, kontroluje se a nesplnění povinnosti v jednom období znamená jeho přenesení do období následujícího. V krajním případě samozřejmě hrozí členským státům za neplnění sankce.

Členský stát má na výběr dvě možná schémata započítávání úspor energií: systémy povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativní politická opatření.

  • Systém povinného zvyšování energetické účinnosti prakticky znamená uvalení regulace na tzv. povinné subjekty (typicky prodejci nebo distributoři energií), kteří musí u svých zákazníků realizovat úspory v předepsané výši.
  • Naopak tzv. alternativní schéma znamená, že stát sám motivuje subjekty k realizaci úsporných opatření skrze například dotace a jiné finanční nástroje nebo daňová či regulatorní opatření. Tento způsob si vybrala i Česká republika.
  • Alespoň část opatření na úsporu energie musí být povinně dosahována u domácností ohrožených energetickou chudobou.

Do tohoto cíle se započítávají ty úspory, které je stát schopen vykázat – ať už na základě energetických auditů, průkazů energetické náročnosti nebo studií. Typicky jde například o úspory dosažené při renovaci budov nebo modernizaci výrobních zařízení, na které byly čerpány dotace. Vykazovat jde ale i úspory například z daňových opatření u spotřebních daní na energie a paliva nebo úspory z komunikačních kampaní vyzývajících k šetření energií. V těchto případech je potřeba úspory doložit studií mapující např. elasticitu poptávky nebo změnu chování.

Vždy musí jít o tzv. adicionální úspory – tedy úspory nad rámec povinnosti vyplývající z evropské legislativy. Pokud je něco již standardem, lze si započíst pouze úsporu, která jde nad tento standard.

Úspory jde vykazovat i z nové spotřeby. Například nová budova nebo nová výrobní jednotka prakticky vždy znamená zvýšení spotřeby energie. Pokud ale například novou budovu postavíme nad úrovní minimálních energetických požadavků na výstavbu, pořídíme spotřebič nad úrovní minimálních požadavků ecodesignu nebo výrobní linku nad úrovní minimálních legislativních požadavků (pokud existují), lze si tuto úsporu započíst.

S čím přišla revize

  • Revize zvyšuje deklarované indikativní cíle snížení spotřeby finální a konečné energie z původních 32,5 % z původního modelu pro rok 2030 na hodnotu 40,5 % pro konečnou spotřebu a 38 % pro finální spotřebu energie. Nový cíl pro konečnou spotřebu energie EU přestává být indikativním a nově se stává závazným jak pro konečnou tak pro primární spotřebu energie.
  • V případě, že členské státy nebudou cíle průběžně naplňovat, může po nich Evropská komise požadovat dodatečná opatření.
  • Revidovaná směrnice se nově věnuje problematice energetické chudoby – povinný podíl úspor energie musí být dosažen u domácností ohrožených energetickou chudobou.
  • Nově bude povinnost renovovat 3 % podlahové plochy u všech veřejných budov nad 250 m2, které nejsou „budovami s téměř nulovou spotřebou (NZEB)“. Původní směrnice hovořila pouze o vládních budovách. Renovace by měla proběhnout minimálně na úroveň „budov s téměř nulovou spotřebou“. To ale může být problematické – v současnosti je tato úroveň stanovena jako dosažitelná pro novostavby.
  • Nově se stanovuje také povinnost ročních úspor 1,9 % konečné spotřeby energie v celém veřejném sektoru. Do konce roku 2026 tato povinnost bude platit pro města nad 50 000 obyvatel (nyní 17 měst v ČR), do konce roku 2029 pro města do 5 000 obyvatel (nyní 268 měst).
fact1

Co to znamená pro průmysl

Průmysl má na spotřebě energií v České republice výrazný podíl. V roce 2020 se jednalo o 26 % konečné spotřeby energie. I průmyslu se tedy dotknou opatření na úsporu energie.

Přímý dopad bude mít nutná novela zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Revize směrnice totiž zpřísňuje pravidla energetických auditů a systému hospodaření s energiemi ve firmách.

Společnosti se spotřebou nad 85 TJ musí implementovat systém hospodaření s energií (energetický management) a podniky se spotřebou nad 10 TJ musí realizovat energetický audit (pokud nemají systém hospodaření s energií). Doposud se tato povinnost vztahovala pouze na energetický audit u velkých podniků nebo firem se spotřebou nad 18 TJ (5000 MWh). Firmy navíc musí závěry energetického auditu reflektovat, implementovat jeho doporučení a zahrnovat je do výročních zpráv.

cr

Co to znamená pro ČR

Cíl EU urychlit snižování spotřeby energií bude mít na Českou republiku zásadní vliv. Cíl podle čl. 4 pro Českou republiku znamená snížení spotřeby energie o více než 20 % (cca 200 PJ) oproti dnešku, což není považováno za příliš reálné, nicméně to nutí členské státy se úsporám energie vážně věnovat.



Závazek kumulativních úspor konečné spotřeby energie dle čl. 8 se pro Českou republiku po revizi směrnice výrazně zvyšuje. V NEKPu se Česká republika přihlásila pro období 2021-2030 ke kumulativním úsporám ve výši 673 PJ.

Skip to content