Cíle Zelené dohody pro EU

Hlavním cílem Zelené dohody je navýšit ambice EU v oblasti snižování emisí a dosáhnout v EU do roku 2050 klimatické neutrality.

Energy and ecology

55%

snížení emisí CO2 do roku 2030

oproti roku 1990

Snižování emisí a snaha o větší udržitelnost lidské činnosti nejsou pro EU nijak nová témata. EU se daným tématům věnuje od 90. let a třeba systém obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS) zavedla směrnice z roku 2003. V posledních letech ale klimatická agenda nabývá na významu a to jako důsledek projevů změny klimatu ale i díky poptávce po šetrnějších či udržitelnějších řešeních na všech úrovních.

Potřeba zrychlit snižování emisí

Aby bylo možné být do roku 2050 být klimaticky neutrální, je podle Komise potřeba snižování emisí zrychlit. Navrhuje proto pro rok 2030 legislativně ukotvit cíl snížení emisí o 55 % oproti roku 1990 a cíl klimatické neutrality pro rok 2050.

Dokument Zelené dohody pak vytyčuje řadu tematických oblastí, ve kterých je potřeba být ambicióznější, aby se cíle podařilo dosáhnout. Oblasti jsou často vzájemně provázané a jednotlivé související legislativní návrhy často řeší více témat.

Zdroj: Infografika EK (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:52019DC0640&from=SL)

Vize pro každou oblast lidské činnosti

Ve všech oblastech být šetrnější k životnímu prostředí a udržitelnější z hlediska emisí skleníkových plynů, neboť hlavním cílem je dosažení klimatické neutrality Evropské unie do roku 2050.

 

Snižování emisí

Pokud má být vize dekarbonizace úspěšná, je nezbytné upravit stávající trajektorii. Evropský právní rámec pro klima ukotvuje na této trajektorii dílčí cíl pro rok 2030 na 55% snížení emisí oproti roku 1990. Klimaticko-energetická legislativa EU však doposud počítala pouze s cílem 40% snížení do roku 2030 a proto se nyní v rámci EU Green Deal debatuje celá změna legislativy známá jako Fit for 55.

Vedle navyšování podílu obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti je hlavním nástrojem EU na snižování emisí systém obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS). Ne ve všech sektorech je nicméně vypouštění emisí zpoplatněno a proto se legislativa řeší i snižování emisí mimo systém EU ETS. V zemědělství, dopravě ale třeba i v budovách doposud řešilo snižování emisí Nařízení o sdílení úsilí (ESR, Effort Sharing Regulation) nebo Nařízení o využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF).

Dle Komise je tedy třeba i v těchto oblastech revidovat stávající cíle a zpoplatnit vypouštění emisí i v dosud nepokrytých sektorech jako budovy či doprava (tzv. ETS 2). 

Zdroj: Eurostat 2022 (https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20220823-1)

Energetika bez emisí

Energetika je sektor, který je zodpovědný za nejvíc emisí v EU a to přesto, že se zde celkové množství vypouštěných emisí neustále snižuje díky rozvoji obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a přechodu na čistší paliva.

Je nicméně nutné si uvědomit, že pokud jde o využívané energetické zdroje v EU, tak hlavní podíl zaujímá ropa a ropné produkty (32 %) a zemní plyn (24%). Následují obnovitelné zdroje energie (18%), jaderná energie (13%) a pevná fosilní paliva (11%)1. Za posledních 30 let se podíl ropy výrazně nezměnil. Dochází nicméně k odklonu od uhlí a rozvoji OZE a to hlavně v sektoru výroby elektřiny. 

Byť je energetický mix v gesci národních států, směřuje EU jako celek k více decentralizované energetice založené na rozvoji obnovitelných zdrojů energie a odchodu od uhlí. EU chce tento přechod ještě zrychlit větším rozvojem obnovitelných zdrojů energie a elektrifikací v dopravě, která má snížit závislost na ropných produktech a tím posílit (energetickou) bezpečnost a soběstačnost EU.

Důležitou roli má hrát také celkové zvyšování účinnosti nebo třeba využívání vodíku, což si vyžádá revizi příslušných směrnic a nařízení.

Zároveň je třeba zachovat bezpečnost a stabilitu dodávek energie, jakož i jejich dostupnost pro spotřebitele a podniky. EU není v produkci energetických zdrojů soběstačná. Sama vyprodukuje jen 44 % potřebných energetických zdrojů. 56 % celkové potřebné energie bylo do EU dovezeno1

Členské státy budou muset aktualizovat své národní plány v oblasti energetiky a klimatu a reflektovat v nich navýšení ambic. Zároveň mají svým občanům umožnit se do této tranzice maximálně zapojit a profitovat z ní.

Dekarbonizace průmyslu a cirkulární ekonomika

Bez zapojení průmyslu v rámci celého řetězce bude cíl klimatické neutrality pouhou utopií. Dekarbonizace průmyslu není jednoduchý úkol a v některých odvětvích si vyžádá změny celých technologických postupů.

EU chce nejenom snížit uhlíkovou stopu svého průmyslu, ale taktéž snížit potřebu využívání nových zdrojů a materiálů. Znovuvyužívání materiálů a směřování k oběhovému hospodářství má přispět k menším dopadům na životní prostředí a tak větší udržitelnosti průmyslové produkce. Zároveň jde o strategickou otázku, neboť se tím potenciálně snižuje závislost na dovozu surovin. EU se chce zvláště věnovat surovinám a technologiím kritickým pro pro zelenou transformaci.

V rámci dekarbonizace průmyslu EU navrhuje zapojení většího množství zdrojů do systému EU-ETS, rozšíření systému na dosud nepokrytá odvětví (ETS 2) či stanovení cíle pro rostoucí podíl obnovitelných zdrojů v průmyslu.

Tyto snahy zároveň nesmí vést k tomu, aby průmysl z Evropy odcházel. EU má v této oblasti zvyšovat tlak na ostatní regiony světa i využít své síly jako velkého trhu, aby její standardy nebo třeba „uhlíkové clo“ ovlivňovaly výrobce všude na světě.

Udržitelná doprava

Sektor dopravy je „zlobivé dítě“ dekarbonizačních snah EU. Emise sektoru se na celkových emisích EU podílí z více než čtvrtiny a dlouhodobě spíše rostou s tím, jak roste celková spotřeba energie v tomto sektoru. Může za to především rostoucí množství individuální automobilové dopravy, nákladní dopravy, ale i letecké dopravy. Tento efekt aktivity převažuje nad efektem úspor a zvyšování účinnosti. Z dlouhodobého hlediska totiž emisní náročnost dopravy klesá – tzn. jedna přepravená osoba nebo jednotka nákladu znamená méně emisí než dříve. Pro dopravu byl stanoven ambiciózní cíl snížení emisí do roku 2050 o 90 %.

Cena dopravy podle EU zatím dostatečně neodráží dopad na životní prostředí. Proto má být jedním z navržených opatření zpoplatnění emisí v sektoru automobilové, námořní i letecké dopravy. EU chce taktéž motivovat k přechodu na čistší a udržitelnější alternativy dopravy, které mají být cenově dostupné.

EU taktéž plánuje pokračovat v úpravě norem a emisních standardů pro motorová vozidla a hlavně rozvíjet infrastrukturu pro čistou mobilitu.

 

Renovace budov

Dalším sektorem, kde se dlouhodobě nepříliš daří snižovat emise je sektor budov. V budovách trávíme jako lidé přibližně 90 % veškerého času. S naším fungováním v budovách, ale i s jejich provozem se tak pojí velká spotřeba energie. Běžně se uvádí, že až za 40 % spotřeby energie v EU a více než 1/3 všech emisí CO2 jsou zodpovědné budovy. Započítává se jak přímá spotřeba např. na vytápění, vaření a přípravu teplé vody, tak nepřímá spotřeba skrze dálkové teplo nebo v budovách spotřebovanou elektřinu na osvětlení a provoz spotřebičů či zařízení. Přes 60% spotřebované energie v budovách rezidenčního sektoru jde na vytápění2.

EU se proto snaží dlouhodobě snižovat energetickou náročnost budov a spotřebu energie obecně. Protože dnes již umíme stavět budovy s nízkou energetickou náročností, zaměřila se EU v minulosti hlavně na přísnější standardy pro novou výstavbu – od roku 2020 tak budovy musí splňovat standard „budov s téměř nulovou spotřebou energie“ (NZEB). Hlavní problém nicméně představují budovy, které zde už máme a které byly postavené v době, kdy prakticky neexistovaly standardy pro energetickou náročnost. Tři čtvrtiny stávajících budov bylo postaveno před rokem 1989 a je předpoklad, že až 90 % z nich zde bude stát ještě v roce 2050, ke kterému se váže cíl uhlíkové neutrality. Je tedy jasné, že bez opatření na stávajících budovách bude dosažení cíle velice složité. Komise proto mluví o potřebě “vlny renovací”, tzn. dvoj až trojnásobně větším počtu renovací než se děje v současné době.

K dekarbonizaci budov vedou dvě cesty, které se musí vzájemně doplňovat. Jedna je na úrovni budovy samotné a druhá na úrovni energetických systémů. Na první možnost má vliv samotný vlastník budovy. Může svou budovu nechat zateplit, vyměnit jí okna, nebo modernizovat její zdroj vytápění, čímž se sníží její energetická náročnost. Druhou cestou je dekarbonizace energie, kterou budova spotřebovává – lze zvyšovat podíl bezemisní elektřiny, bezemisního dálkového tepla nebo v rámci plynové sítě navyšovat podíl bioplynu a v budoucnu i vodíku. Obojí se ideálně děje současně a EU chce tímto směrem směřovat výrazné finanční prostředky, které mají mj. pocházet ze Sociálního fondu pro klimatická opatření.

Nulové znečištění

Evropská unie usiluje o lepší monitorování znečištění ovzduší, vod, půdy a spotřebních výrobků a předcházet vzniku takového znečištění. Unie a členské státy musí změnit současné nastavení politik týkajících se těchto problémů a přichází s úpravami, zjednodušením a posílením právního rámce. Komise přišla s revizí norem kvality ovzduší, která lépe odráží zjištění Světové zdravotnické organizace. Cílem je zajistit, aby bylo životní prostředí do roku 2050 bez jakéhokoli znečištění.

Jednou z nových iniciativ je například Chemická strategie, která usiluje o lepší ochranu občanů a životního prostředí a podporuje inovace v oblasti bezpečných a udržitelných chemických látek – přichází například s postupným ukončením používání per – a polyfluoroalkylových látek (PFAS) v EU, pokud jejich používání není nezbytné. V oblasti hodnocení chemických látek je nově zaveden systém „jedna látka – jedno hodnocení“.

Biodiverzita a ochrana ekosystémů

Ekosystémy poskytují lidem potravu, pitnou vodu nebo čistý vzduch. Celosvětový úbytek biologické rozmanitosti je důsledkem změn způsobu využívání půdy a moří, zejména přímého využívání přírodních zdrojů a změny klimatu. Proto EU přichází se Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Cílem této strategie je obrátit na území EU nepříznivé trendy v oblasti ochrany přírody, předejít vymírání druhů a stabilizovat populace ohrožených živočichů, rostlin i hub. Mezi nejambicióznější body této strategie patří například závazek chránit alespoň 30 % území a 30 % evropských moří, s tím, že třetina těchto území má být chráněná striktně.

Další důležitou strategií je Lesní strategie EU, podle které evropské lesy nemají nadále sloužit pouze k produkci dřeva, ale mají být obhospodařovány tak, aby v nich byla obnovena a udržena biologická rozmanitost a aby byly odolnější vůči klimatickým změnám nebo požárům. Takové lesy by měly pohlcovat a ukládat uhlík, čistit vodu a ovzduší nebo stabilizovat okolní půdu.

Zemědělství

Spojitost mezi zdravými lidmi, zdravou společností a zdravou planetou staví udržitelné potravinové systémy do centra pozornosti Zelené dohody pro EU. Naprosto zásadním dokumentem v oblasti zemědělství je Strategie „farm to fork“, neboli z farmy na vidličku. Cílem této strategie je vybudovat zemědělství, které nebude náchylné vůči krizím. Toho jde dosáhnout pouze za předpokladu, že tento sektor bude postaven na zásadách ekonomické, environmentální a sociální udržitelnosti.

Cílem Zelené dohody pro EU je změnit současné potravinové systémy, které nyní představují přibližně jednu desetinu unijních emisí skleníkových plynů a mají negativní vliv na biologickou rozmanitost, spotřebovávají velké množství přírodních zdrojů a nedovolují spravedlivé ekonomické výnosy a živobytí pro všechny aktéry, primárně pro prvovýrobce. Cílem výše zmíněné strategie tak je snížit závislost na pesticidech a antimikrobiálních látkách, omezit nadměrné hnojení, rozšířit ekologické zemědělství, zlepšit životní podmínky zvířat a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti. Strategie ale zmiňuje i nutnost změny způsobu stravování, jelikož se až 20 % potravin vyplýtvá a roste míra obezity napříč členskými státy.

Zdroj: Evropská komise (https://food.ec.europa.eu/horizontal-topics/farm-fork-strategy_en)

Odsouhlasení vize

Nejvyšší představitelé členských států tuto vizi odsouhlasili a v prosinci 2019 vyzvali Komisi k předložení potřebné legislativy.

Jednání Evropské rady z 12. prosince 2019

Veškeré příslušné právní předpisy a politiky EU musejí být v souladu s plněním cíle dosáhnout klimatické neutrality a přispívat k němu při současném respektování rovných podmínek. Evropská rada vyzývá Komisi, aby prověřila, zda je za tímto účelem nezbytná úprava stávajících pravidel, včetně ustanovení týkajících se státní podpory a zadávání veřejných zakázek. Rovněž vyzývá Komisi, aby pravidelně podávala zprávy o environmentálním a socioekonomickém dopadu přechodu ke klimatické neutralitě.“

Právní rámec pro klima

potvrzuje cíl klimatické neutrality EU a navyšuje cíl v oblasti snižování emisí pro rok 2030

Fit for 55

balík konkrétních legislativních návrhů, který má vést ke snížení emisí o 55 % oproti roku 1990

Zdroje a poznámky
  1. https://ec.europa.eu/eurostat/web/interactive-publications/energy-2023#energy-mix[][]
  2. https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Energy_consumption_in_households[]
Skip to content