Klimaticko-energetické cíle EU

Státy evropské unie se snižování emisí a snaze o větší udržitelnost lidské činnosti věnují dlouhodobě. Stále více se tato problematika řeší na úrovni celé EU a to s tím, jak klimatická agenda nabývá na významu, ale i díky tomu, že v řadě případů dává smysl společné řešení.

repowereu2

Aktuálním cílem EU, který vyplývá z Evropského právního rámce pro klima je snížit do roku 2030 emise o 55 %

oproti stavu v roce 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality.  

Nutná změna legislativy

Nová klimaticko-energetická legislativa EU, která má tento relativně nový všeobecný cíl Zelené dohody pro Evropu propsat do potřebných předpisů, dostala díky výši cíle název Fit for 55.

Sdílená pravomoc a energetika

Oblast životního prostředí i energetiky je tzv. sdílenou pravomocí, která dává EU možnost přijímat v daných oblastech právně závazné dokumenty. Členským státům to nebrání v přijímání národní legislativy, ale pokud v dané oblasti existuje právní úprava na úrovni EU, nesmí být její národní úprava v rozporu.

Energetika v základních smlouvách EU

Do sdílených pravomocí EU patří i energetika1, nicméně každý členský stát má stále právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů a zvolit si mezi různými energetickými zdroji. Určení energetického mixu je tedy stále v rukou členských států, byť do jeho tvorby vstupují evropské cíle jako je nárůst podílu OZE nebo snižování emisí či otázky energetické bezpečnosti.

Původní cíle z roku 2016

čistá energie pro všechny

Původní cíle pro rok 2030 vychází z legislativního balíčku Čistá energie pro všechny z roku 2016 a byly finálně schvalovány v letech 2018 a 2019. Jedná se o:

32% podíl
obnovitelných zdrojů

na hrubé konečné spotřebě energie EU

40% snížení
emisí CO2

oproti roku 1990

32,5% zvýšení
energetické účinnosti

 

V rámci přijatých změn se navíc sjednotilo reportování jednotlivých cílů a členské státy dostaly za úkol připravit integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. V nich stanovují své národní příspěvky k dosažení společných cílů. 

Aktuální cíle EU

zelená dohoda pro Evropu

Bohužel prakticky již v době schvalování cílů z balíčku Čistá energie pro všechny Evropany se mluvilo o jejich nedostatečnosti. Stále častěji byla zmiňována potřeba cíle klimatické neutrality k roku 2050. Proto na podzim roku 2019 nové vedení Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen přišlo se svým politickým programem a plánem Zelené dohody pro Evropu, který navrhoval navýšit celkovou ambici do roku 2030 na minimálně 55% snížení emisí oproti roku 1990.

Finální znění legislativy vzešlé z balíčku Fit for 55 obsahuje i další cíle.

42,5% podíl
obnovitelných zdrojů

na hrubé konečné spotřebě energie EU

55% snížení
emisí CO2

oproti roku 1990

38 - 41% zvýšení
energetické účinnosti

(-11,7% oproti novému modelu)

Ke znovuotevření klíčové legislativy a navyšování dohodnutých cílů tak došlo prakticky pouze pár měsíců od chvíle, kdy bylo po dvou letech složitého vyjednávání dosaženo dohody nad jejich podobou. Pro předvídatelnost podnikatelského prostředí, práci na transpozici do národních legislativ, ale i pro aktualizaci strategických a koncepčních dokumentů nic příjemného.

Jak na tom jsme nyní ve vztahu k výše uvedeným cílům ale i k cílům, které měla od roku 2007 EU i pro rok 2020?

V oblasti energetiky a klimatu měla EU cíle i pro rok 2020. Jednalo se o:

  • 20% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU,
  • 20% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, a
  • 20% zvýšení energetické účinnosti.

Jak ukazují 3 grafy představené na této stránce, tyto cíle se podařilo naplnit. Nutno dodat, že u cíle pro energetickou účinnost pomohla v roce 2020 pandemie Covid-19 a pokles spotřeby prakticky ve všech odvětvích. S ekonomickým oživením v roce 2021 totiž spotřeba energie opět stoupla nad cílovou hodnotu.

Cíle pro rok 2040

V roce 2023 zahájila Evropská komise veřejný konzultační proces k cílům pro rok 2040. V únoru 2024 potom Komise formou sdělení představila své doporučení pro cíl snižování emisí pro rok 2040 na úrovní 90 %. Po volbách do Evropského parlamentu a představení nového složení Evropské komise se předpokládá zveřejnění oficiálního návrhu. Radikální změna nastavených politik se však neočekává.

Časová osa

1996

První energetický balíček 

Liberalizace síťových odvětví

První energetický balíček z let 1996-1998 přinesl snahu o liberalizaci odvětví elektřiny a plynu. Velké vertikálně integrované společnosti musely účetně a manažersky oddělit své aktivity jako je výroba, obchodování a prodej energie koncovým zákazníkům jakož i správu energetických sítí. Směrnice požadovala vznik správců přenosových sítí a umožnění nediskriminačního přístupu do těchto sítí. Postupně tak byl rozbíjen přirozený monopol, který je pro síťová odvětví typický.

2003

Druhý energetický balíček

Další liberalizace trhu a vznik regulátorů

V roce 2003 byl přijat druhý energetický balíček. Pokračoval v zatím nepříliš dokonalé a funkční liberalizaci trhu. Zavedl tzv. funkční unbundling – tzn. nejen účetní, ale i právní rozdělení vertikálně integrovaných společností. Jednotliví spotřebitelé dostali možnost si volně zvolit své dodavatele energií.

2007

První klimaticko-energetický balíček a cíle pro rok 2020

Cíle „20-20-20“ pro rok 2020

V roce 2007 se lídři EU dohodli na potřebě klimaticko-energetických cílů pro rok 2020. Ty vešly ve známost jako cíle „20-20-20.“ Šlo o 20% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU, 20% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, a 20% zvýšení energetické účinnosti. V návaznosti na stanovení těchto cílů byly v balíčku představeny klíčové legislativní normy.

2009

Třetí energetický balíček

ACER, ENTSO-E, ENTSO-G 

Třetí balíček přinesl dokončení procesu liberalizace energetických trhů. K nezávislým národním regulačním orgánům přibyla nová Evropská agentura pro spolupráci vnitrostátních energetických regulačních orgánů (ACER), a pro provozovatele elektroenergetických a plynárenských přenosových soustav (ENTSO-E a ENTSO-G).

2015

Strategie Energetické unie

Energetická bezpečnost, užší spolupráce, solidarita a další snižování emisí.

S nástupem Evropské komise pod vedením Jeana-Claude Junckera v roce 2014 přišlo nové vedení s vlastním programem v oblasti energetiky a klimatu. Zaměřit se chtělo na energetickou bezpečnost, chtělo dokončit práci na liberalizaci vnitřního trhu s energií, které stále bránila řada technických i regulatorních bariér mezi energetickými systémy v jednotlivých zemích, a muselo reagovat na pomalu vznikající rámec politik pro rok 2030. Vznikla tak politická strategie Energetické unie.

2016

Čistá energie pro všechny Evropany

Návrhy cílů pro rok 2030 a čtvrtý energetický balíček

V roce 2016 představila Komise objemný balík návrhů nové legislativy, která se v následujících třech letech přetavovala v závazné normy se stanovenými cíli pro rok 2030. Značná část balíčku byla taktéž věnována změnám ve fungování energetického trhu – tato část balíčku je označována jako čtvrtý energetický balíček. 

2019

Zelená dohoda pro Evropu

EU Green Deal, navýšení cílů pro 2030 a vize pro rok 2050

European Green Deal nebo též Zelená dohoda pro Evropu je politický program představený v prosinci roku 2019 aktuálním vedením Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen. Jeho cílem je navýšit ambice EU v oblasti snižování emisí a dosáhnout v EU do roku 2050 klimatické neutrality.

2020

Právní rámec pro klima

Cíl klimatické neutrality 2050

Právní rámec pro klima (European Climate Law) závazně ukotvuje cíl klimatické neutrality EU a navyšuje cíl v oblasti snižování emisí pro rok 2030 na -55 % oproti roku 1990 v evropské legislativě.

2021

Fit for 55

Pátý energetický balíček – revize cílů pro 2030

V reakci na odsouhlasení Zelené dohody pro Evropu a na zezávaznění navýšeného cíle pro rok 2030 bylo nutné upravit legislativu. Proto Komise přišla s dalším balíkem legislativy, který dostal název Fit for 55.

2022

REPowerEU 

Rychlejší rozvoj OZE, energetické úspory a diverzifikace dodávek energetických surovin.

Ruský útok na Ukrajinu znamenal mj. extrémní výkyvy v cenách energie na vnitřním i mezinárodním trhu. EU si uvědomila svou rizikovou závislost na dodávkách energetických surovin z Ruské federace, od kterých se chce odstřihnout. V balíčku REPowerEU proto navrhla přijmout opatření vedoucí k úsporám energie nebo zrychlení povolovacích procesů u projektů obnovitelných zdrojů.

Zdroje a poznámky
  1. Smlouva o fungování EU, Článek 194. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT[]
Skip to content