Klimaticko-energetické cíle České republiky

Klimaticko-energetické cíle EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti se propisují i do českých politik v oblasti klimatu a energetiky. České cíle jsou obsaženy ve Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, ve Státní energetické koncepci i Politice ochrany klimatu. 

V oblasti emisí

Dle aktuální Politiky ochrany klimatu (2017) jsou cíle ČR:

  • Pokles emisí alespoň o 44 Mt CO2 ekv. do roku 2030 v porovnání s rokem 2005 (snížení o 47 % oproti roku 1990)
  • Směřovat k indikativní úrovni 70 Mt CO2 ekv. emisí v roce 2040 (snížení o 65 % oproti roku 1990)
  • Směřovat k indikativní úrovni 39 Mt CO2 ekv. emisí v roce 2050 (snížení o 80 % oproti roku 1990)

V oblasti obnovitelných zdrojů

Dle návrhu aktualizace Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023:

  • Dosáhnout 30% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2030

V oblasti energetických úspor

Dle návrhu aktualizace Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023:

  • Nezávazný vnitrostátní cíl na úrovni nepřekročení 846 PJ v konečné spotřebě a 1206 PJ v primární spotřebě energie k roku 2030 (dle čl. 4 EED)
  • závazný cíl pro renovace budov ústředních vládních institucí na úrovni dosažení roční úpory 124 TJ (dle čl. 6 EED)
  • závazný cíl dosahování nových úspor na úrovni 669 PJ kumulovaně za celé období (dle čl. 8 EED)

Cíl v oblasti snižování emisí

Evropský právní rámec pro klima zakotvil pro Evropskou unii jako celek cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Česko s těmito cíli souhlasilo a s tím, jak se postupně schvaluje balíček Fit for 55, musí aktualizovat své strategické dokumenty. Ty totiž počítají ještě s původní výší cílů na úrovni 40% snížení emisí.

V oblasti snižování emisí je klíčovým strategickým dokumentem Politika ochrany klimatu v ČR z roku 2017, která definuje cíle a opatření v oblasti zmírňování (mitigace) změny klimatu a plnění mezinárodně přijatých cílů a závazků pro snižování emisí skleníkových plynů na období do roku 2030 s výhledem do roku 2050. Stále platný (byť již neaktuální) dokument stanovil cíle následovně:

  • Pokles emisí alespoň o 32 Mt COekv. do roku 2020 v porovnání s rokem 2005 (snížení o 41% oproti roku 1990)
  • Pokles emisí alespoň o 44 Mt CO2 ekv. do roku 2030 v porovnání s rokem 2005 (snížení o 47 % oproti roku 1990)
  • Směřovat k indikativní úrovni 70 Mt CO2 ekv. emisí v roce 2040 (snížení o 65 % oproti roku 1990)
  • Směřovat k indikativní úrovni 39 Mt CO2 ekv. emisí v roce 2050 (snížení o 80 % oproti roku 1990)

V roce 2021 došlo k vyhodnocení dokumentu, ve kterém bylo kromě splnění cílů pro rok 2020 taktéž konstatováno, že aktuální nastavení cílů Politiky ochrany klimatu odpovídá pomalejšímu snižování emisí skleníkových plynů, než by odpovídalo ambicím EU v rámci Pařížské dohody, Zelené dohody pro Evropu a Evropského právního rámce pro klima. Autoři doslova konstatují, že “aktuální i očekávané tempo poklesu emisí skleníkových plynů v ČR je pro splnění ambiciózních klimatických cílů EU a směřování ke klimatické neutralitě k roku 2050 nedostatečné.”1

Až tři čtvrtiny všech emisí v ČR jdou za spalovacími procesy – nejvíc v energetice (výroba elektřiny a tepla) a dopravě. Dohromady tyto dva sektory produkují polovinu všech emisí v ČR. Pod spalovací procesy pak spadají ještě spalovací procesy v průmyslu a spalování v domácnostech službách a institucích (typicky vytápění).

Vyjma dopravy, v těchto sektorech emise od roku 1990 klesaly – nejvýrazněji v průmyslu a domácnostech. Zde se projevila zejména změna odvětvové struktury průmyslu v 90. letech a tedy odchod od těžkého průmyslu. Svůj vliv měla i modernizace zařízení, nahrazování paliv a celkové zvyšování energetické účinnosti. V posledních letech emise z těchto sektorů ale spíše stagnují, byť s plánovaným odklonem od uhlí v elektroenergetice a teplárenství se očekává další pokles.

Relativně stálou úroveň emisí lze sledovat v sektoru průmyslových procesů. To jsou emise vznikající ne při spalování, ale např. skrze chemickou reakci z procesů výroby (typicky výroba cementu).

Naopak výrazně rostoucí jsou emise ze sektorů odpadů a dopravy. Obojí souvisí s nárůstem aktivity – jako společnost produkujeme více odpadů a hlavně od roku 1990 výrazně narostla zejména individuální automobilová doprava.

Cíle pro snižování emisí jsou vedle Evropského právního rámce pro klima definovány v rámci:

  • Směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (Směrnice o EU-ETS)
  • Nařízení (EU) 2018/842 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody (Nařízení o sdílení úsilí, ESR)

Cíle pro emise v systému ETS

Systém EU-ETS patří mezi hlavní nástroje EU pro snižování emisí. Pokrývá největší stacionární zdroje emisí v členských státech a jejich provozovatelům nařizuje nakupovat emisní povolenky na každou tunu CO2, kterou vyprodukují.

V Česku systém zahrnuje 235 zařízení2, přičemž většinu emisí vyprodukují uhelné elektrárny a teplárny. Významným emitentem jsou ale i železárny a ocelárny, rafinerie nebo cementárny. Tyto zařízení dohromady vyprodukují téměř polovinu všech emisí ČR.

  • Aktuálním evropským cílem je do roku 2030 snížit emise v ETS sektoru o 62 % oproti úrovni z roku 2005. Cíl pro jednotlivé členské státy zde není stanoven.

Snižování emisí v sektoru energetiky do roku 2030 se očekává hlavně skrze rozvoj obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaika a větrná energie). Neméně významný bude i přechod teplárenství na plyn a jiné zdroje, neboť do roku 2033 je plánován odchod od uhlí. Teplárenství, ale i další sektory mohou na tuto transformaci čerpat prostředky z Modernizačního fondu. V aktualizaci vnitrostátního plánu si ČR stanovila cíl:

  • Snížit podíl fosilních paliv (využívaných bez technologie zachytávání) na spotřebě primární energie na 50 % do roku 2030 a 0 % do roku 2050 a zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033

Po roce 2035 lze očekávat další snižování emisí sektoru energetiky s rozvojem jaderné energie.

Cíle pro emise nespadající pod ETS

Mimo systém obchodování s emisními povolenkami v ČR vzniká asi polovina emisí. Jedná se o emise z dopravy, vytápění budov, ale i zemědělství a menších zdrojů v průmyslu. Česká republika musí snižovat emise i v těchto sektorech. Cíl pro EU jako celek, ale i pro jednotlivé členské státy je stanoven v rámci Nařízení o sdílení úsilí.

  • Aktuálním českým cílem je do roku 2030 snížení emisí mimo systém ETS o 26 % oproti úrovni z roku 2005.

Nové cíle po revizích legislativy

Revize směrnice o EU ETS přinesla rozšíření systému ETS na další zdroje a hlavně zavedení systému obchodování s emisními povolenkami i do dosud nepokrytých sektorů vytápění budov a dopravy od roku 2027 (tzv. ETS II). Skrze prodejce paliv a energie tak bude zpoplatněno vypouštění emisí i v sektorech, kde se snižování emisí v posledních letech ne příliš daří. Aktualizace Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu v roce 2023 by měla přinést vyčíslení závazků i v této oblasti.

Jak chce ČR těchto cílů dosáhnout?

Vedle celoevropského systému ETS a a jeho rozšíření na další sektory, což skrze cenu uhlíku motivuje ke snižování emisí, jsou dalšími nástroji například dotace na zvyšování energetické efektivity a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Typicky například Kotlíkové dotace a Nová zelená úsporám pro domácnosti. Pro obce potom řadu dotačních titulů nabízí Operační program Životní prostředí. Pro podniky je to hlavně Modernizační fond a OP TAK.

Cíl v oblasti obnovitelných zdrojů energie

S revizí směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie navýšila EU své cíle v dosahování podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie z 32 % na 42,5 % v roce 2030. Český příspěvek ve směrnici není přímo stanoven. Jeho stanovení bude součástí chystané aktualizace Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) a Státní energetické koncepce (SEK) v roce 2023, resp. 2024.

  • Návrh NKEP z roku 2023 počítá s českým cílem pro rok 2030 na úrovni 30% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě energie. V roce 2022 podíl OZE dosahoval 18,2 %.
Byť je zatím oficiálně neschválená, stanovila směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie i dílčí indikativní cíle pro růst podílu obnovitelných zdrojů v sektorech vytápění, dopravy a průmyslu na úrovni EU. I zde si ČR ve svém NKEP stanovila své indikativní příspěvky k naplnění těchto cílů, jejichž aktualizace ale v NKEP 2023 zatím chybí.

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie je jednou ze strategických priorit aktuální Státní energetické koncepce, kde se ČR chce zasadit o rozvoj konkurenceschopných OZE s účinnou podporou státu v oblasti přístupu k síti, povolovacích procesů, vč. podpory technologického vývoje a pilotních projektů a zároveň chce stát pracovat na veřejné přijatelnosti rozvoje OZE3).

Rozvoj OZE v elektroenergetice

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie v sektoru výroby elektřiny bude zásadní pro snižování emisí tohoto sektoru minimálně do roku 2030. V delším horizontu se předpokládá start výroby z nových jaderných zdrojů jako stabilního a bezemisního zdroje. V současné době se obnovitelné zdroje podílí na výrobě elektřiny zhruba ze 14 %.

OZE mají nahrazovat hlavně hnědé uhlí, které v roce 2022 bylo hlavním zdrojem výroby elektřiny v Česku, kdy pokrývalo výrobu asi ze 40 %, ale do roku 2033 má jeho využívání skončit. Druhým nejvýznamnějším zdrojem výroby elektřiny je jaderná energie.

Rozvoj OZE v dopravě

Revidovaná směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie stanovila cíl podílu OZE v dopravě v roce 2030 na 29 % nebo alternativně úsporu emisí skleníkových plynů v dopravě alespoň 14,5 %, respektive 13,7 % (s využitím odpočtů umožněných směrnicí). To je i varianta, se kterou počítá Česká republika.

Dále musí být zajištěný podíl obnovitelných paliv na úrovni 1 % v roce 2025 a 5,5 % v roce 2030, s tím, že minimálně 1 % musí být tzv. RFNBOs, tedy plynná a kapalná paliva nebiologického původu (v originále Renewable Fuels of Non-Biological Origin). V praxi jde například o vodík vyrobený elektrolýzou z přebytků větrných nebo solárních elektráren (blíže viz zde).

Splnění těchto cílů nebude jednoduché, neboť spotřeba energie i emisí v dopravě v posledních letech roste a to hlavně v oblasti silniční dopravy, která je zodpovědná za více než 95 % spotřeby energie v dopravě. Navíc je v ČR sektor stále výrazně závislý na využívání ropných produktů a rozvoj elektromobility a alternativních paliv je pozvolný. Za tímto účelem se má budovat nová infrastruktura pro alternativní paliva.

Rozvoj OZE v sektoru vytápění a chlazení

V sektoru vytápění a chlazení budov jsou na evropské úrovni stanoveny cíle zvyšování podílu OZE mezi lety 2021 – 2025 o 0,8 % ročně a poté o 1,1 % od roku 2026 do roku 2030. Indikativně se má dosáhnout v roce 2030 úrovně 49 %.

Na plnění tohoto cíle má největší vliv sektor domácností, kde je biomasa nejrozšířenějším zdrojem energie a to prakticky pouze na vytápění. V posledních letech se pak výrazně rozšiřuje využívání tepelných čerpadel.

Nezanedbatelným podílem pak může do budoucna přispět sektor teplárenství, který v příštích letech čeká odklon od uhlí.

Jak chce ČR těchto cílů dosáhnout?

Česká republika zvolila řadu opatření, aby zvýšila podíl OZE na své konečné spotřebě energie. Mezi ne patří například:

  • Přímá podpora
    • Investiční podpora (Nová zelená úsporám, Operační programy, Modernizační fond apod.)
    • Provozní podpora (poplatky na OZE)
  • Nepřímá podpora (snížení administrativních nároků, územní plánování apod.)
    • Akcelerační zóny (vymezení oblastí, kde bude snadnější budovat OZE).
    • Rozvoj infrastruktury pro alternativní paliva
    • Povinné podíly na vozidla s alternativními pohony v rámci veřejných zakázek
  • Daňové nástroje (osvobození, snížení nebo vrácení daní)
  • Podpora biopaliv (povinné přimíchávání, vysokoprocentní a čistá biopaliva)
  • Podpora energetických komunit a aktivního zákazníka na trhu s energiemi

Cíl v oblasti energetických úspor

Unijním cílem v energetické účinnosti je podle směrnice o energetické účinnosti snížení primární a konečné spotřeby energie o 11,7 % oproti referenčnímu scénáři spotřeby pro rok 2030. Pro EU i pro Českou republiku to znamená snížení spotřeby energie o více než 15 % oproti dnešku, což není považováno za příliš reálné, nicméně to nutí členské státy se úsporám energie vážně věnovat.

Nejvíc energie v Česku spotřebují domácnosti, poté sektor dopravy a pak průmysl.

Snižování celkové spotřeby energie

Byť jde o indikativní cíl, nutí členské státy hledat úspory energie ve všech sektorech.

Veřejný sektor příkladem

V úsporách energie by měl stát začít u sebe, alespoň to je účelem článků 5 a 6 revidované směrnice.

  • ČR má ročně snižovat spotřebu energie všech veřejných subjektů o 1,9 %.
    • Do konce roku 2026 tato povinnost platí jen pro města nad 50 000 obyvatel (v ČR nyní 17 měst), pak dopadne i na obce nad 5 000 obyvatel (nyní 268 měst). Od roku 2030 potom na všechny.

První dva roky jde o cíl indikativní, protože doteď nikdo celkovou spotřebu veřejného sektoru ani nevyčísloval. Během této doby ale mají členské státy tuto chybu napravit a posléze úspory vykazovat povinně. Z výše závazku lze vyjmout spotřebu energie v dopravě a v armádě, ale zároveň lze úspory energie v těchto sektorech zahrnout do plnění.

Protože notná část spotřeby energie veřejného sektoru jde za provozem budov, zaměřuje se čl. 6 na renovace veřejných budov jako jsou školy, školky, nemocnice a úřady.

  • Ročně se má renovovat tolik veřejných budov, aby to odpovídalo alespoň 3 % podlahové plochy budov ve vlastnictví státu, krajů, obcí a jimi zřizovaných institucí.

V minulém období se povinnost renovovat týkala pouze budov ústředních vládních institucí – těch bylo 771 pod 37 institucemi, z nichž 586 nesplňovalo minimální klasifikační třídu C – úsporná.5.

Povinné úspory energie

  • Pro období 2021-2030 je pro Českou republiku cílem dle článku 8 dosažení kumulativních úspor konečné spotřeby energie ve výši 669 PJ.
    • Cíl se skládá z ročních závazků nových úspor energie – ty mají postupně růst z hodnot 8,4 PJ až na hodnotu 20,1 PJ (resp. 144,5 PJ kumulovaně).
ČR pro splnění těchto cílů zvolila tzv. alternativní schéma, které bylo většinově pokryto skrze různé finanční mechanismy na podporu energetické účinnosti. Dosahovat plnění tohoto cíle se však ČR v minulém období 2014-2020 nedařilo. Byli jsme schopni vykázat pouze 144,8 PJ z 204,4 PJ (tj. splnit 71% závazku)6.
V rámci tohoto cíle jsou vykazovány všechny úspory energie, které je ČR schopna doložit. Typicky například úspory z dotačních programů jako je Nová zelená úsporám či dedikovaných výzev OP ŽP,  OP TAK nebo Modernizačního fondu. 

Jak chce ČR těchto cílů dosáhnout?

Česká republika chce naplňovat závazky směrnice o energetické účinnosti alternativními politickými opatřeními, které budou tak jako v minulém období obsahovat finanční mechanismy na podporu energeticky úsporných opatření. V novém období chce ale větší část závazku naplnit také skrze regulatorní opatření nebo např. schématem dobrovolných dohod7 a to jak s dodavateli a distributory energií, tak s podniky a jinými velkými spotřebiteli. I tak nebude plnění cíle úspor energie vůbec jednoduché a nepočítá s ním ani výstup modelu SEEPIA.

Typ opatřeníPodíl na kumulovaných úsporách
Finanční mechanismy45 %
Dobrovolné dohody3 %
Regulatorní opatření50 %
Daňová opatření2 %

Zdroj: MPO: Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (2023)

  1. https://www.cenia.cz/wp-content/uploads/2021/11/OEOK_POK_vyhodnoceni_20211101.pdf []
  2. https://www.mzp.cz/cz/seznam_zarizeni_euets []
  3. Státní energetická koncepce 2015 (https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/52841/60959/636207/priloha006.pdf []
  4. Rozdíl mezi grafem s vyjádřeným cílem a spotřebou energie dle jednotlivých sektorů vychází z použité metodiky. Pro graf s cílem bylo využito datasetu Eurostatu pro Final energy consumption (Europe 2020-2030), podle kterého se plnění cíle sleduje. Pro ostatní kapitoly byla nicméně využita data MPO/ČSÚ k energetické bilanci ČR []
  5. https://www.mpo.cz/cz/energetika/energeticka-ucinnost/strategicke-dokumenty/plan-renovace-budov-ustrednich-vladnich-instituci-dle-cl–5-smernice-2012-27-eu-o-energeticke-ucinnosti–236718/ []
  6. MPO 2022: 10. zpráva o pokroku plnění cílů energetické účinnosti v ČR: https://www.mpo.cz/assets/cz/energetika/energeticka-ucinnost/strategicke-dokumenty/2022/8/10–Zprava-o-pokroku-v-oblast-EE_2022.pdf []
  7. https://www.mpo.cz/cz/energetika/energeticka-ucinnost/dobrovolne-dohody-v-oblasti-energeticke-ucinnosti–257513/ []
Skip to content