Dekarbonizace teplárenství

Teplárny poskytují teplo a teplou vodu pro mnoho domácností a průmyslových provozů. V příštích letech čeká sektor zásadní proměna s tím, jak bude nahrazováno uhlí, které je nyní hlavním palivem.

Heat station and line pipe winter view

Emise ze sektoru teplárenství

Teplárenství zásobuje teplem a teplou vodou asi 40 % českých domácností a to především v bytových domech, které mají uzpůsobené centrální nebo lokální blokové kotelny. Dominantním zdrojem výroby tepla v ČR je hnědé uhlí, které se na výrobě tepla v teplárnách podílí z více než 50 %. Dekarbonizace sektoru tak bude mít významný vliv na snížení emisí sektoru energetiky v ČR. Náhrada uhlí jinými palivy nejen sníží emise CO2, ale i dalších znečišťujících látek, čímž dojde ke zlepšení kvality ovzduší.

Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2020 z dílny MPO máme v ČR přes 2000 licencovaných provozoven tepla. Celkově potom 655 firem s licencí na výrobu tepelné energie a 644 firem s licencí na rozvod tepelné energie s 2 300 lokalitami rozvodu. Celková délka tepelných sítí spadajících pod licenci pro rozvod tepla činí 7,5 tis. km.

Budování centrálních systémů zásobování teplem má v ČR více než stoletou tradici. Tisíce lokálních topenišť produkovaly znečištění, které bylo v počátcích minulého století zásadním problémem pro život v hustě osídlených oblastech. Dnes jsou v České republice centrální systémy zásobování teplem (CZT) rozprostřeny prakticky ve všech velkých, středních i menších městech ČR a zásobují teplem přes 4 miliony obyvatel, ale i budovy úřadů a komerčních objektů. Zájmem státu vyjádřeným ve Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu je tyto energeticky a ekonomicky efektivní sítě zachovat a zároveň zvládnout jejich transformaci.

V současnosti je uhlí stále hlavním energetickým zdrojem pro výrobu tepla v České republice. Jak teplárenský sektor, tak politická reprezentace však počítá s poměrně výrazným snižováním podílu uhlí na vyrobeném teple v České republice. Dle politickým závazků by k odchodu od uhlí mělo dojít v roce 2033. Vzhledem ke snižující se rentabilnosti uhelných tepláren (především z důvodu cen emisních povolenek) se však uhelné teplárny dle propočtů výrobců tepla mohou uhlí zbavit již kolem roku 2028. S velkým omezením uhlí jako zdroje pro výrobu tepla je tak možné počítat již do roku 2030.

Na konkurenceschopnost dálkového tepla v porovnání s lokálními topeništi má zásadní vliv cena emisních povolenek. Domovní kotle spalující fosilní zdroje totiž doposud emisní povolenky nakupovat nemusely. To v řadě případů vedlo k odpojování od CZT, což má negativní vliv na lokální kvalitu ovzduší. Domácí topeniště jsou totiž jedním z největších znečišťovatelů ovzduší a to hlavně z pohledu emisí tuhých znečišťujících látek a benzo(a)pyrenu. Domácnosti se podílí na emisích PM2,5 ze 78 % a na emisích benzo(a)pyrenu dokonce z 98 %2. Alespoň částečně by tuto nerovnost na trhu v oblasti povolenek měl řešit nově zřízený trh s emisními povolenkami v sektoru budov EU ETS II, který zpoplatní i emise CO2 z lokálních topenišť.

V příštích letech se počítá zejména s plynofikací současných uhelných zdrojů. Zemní plyn je nutné však považovat pouze za přechodný zdroj, který má pomoci EU dovést ke klimatické neutralitě v roce 2050. V případě dostupnosti biomasy v přijatelných svozových vzdálenostech od teplárny je možné nahradit část dodávek uhlí biomasou. Pro energetické využití biomasy ovšem po revizi směrnice RED platí nové podmínky, které například zavádí kaskádové využití dřeva. Podobně je to s energetickým využitím komunálního odpadu. Potenciál má i využívání průmyslových tepelných čerpadel alespoň na těch částech teplárenských sítí, kde nejsou potřeba tak vysoké teploty. Dekarbonizaci sektoru pomůže taktéž budované i plánované vyvedení tepla z našich jaderných elektráren.

Ruku v ruce se snižováním emisní a energetické náročnosti na straně výroby tepla jde i snižování energetické náročnosti na straně spotřeby. Zejména zateplování budov podpořené směrnicí o energetické účinnosti i směrnicí o energetické náročnosti budov povede ke snižování potřeby tepla v jednotlivých teplárenských soustavách a jejich větvích. Nahrazovány budou moci být parovody hospodárnějšími horkovodními nebo teplovodními sítěmi. Koordinovaný přístup umožní nové teplárenské zdroje lépe dimenzovat na očekávanou (nižší) spotřebu tepla.

PŘIDEJTE VÁŠ PROJEKT

Máte vlastní projekt v této oblasti nebo příklad dobré praxe, který stojí za zveřejnění? Dejte nám vědět.





Přidat váš projekt

Dekarbonizace v odvětvích

Zdroje a poznámky
  1. Dekarbonizace teplárenství

    Teplárny poskytují teplo a teplou vodu pro mnoho domácností a průmyslových provozů. V příštích letech čeká sektor zásadní proměna s tím, jak bude nahrazováno uhlí, které je nyní hlavním palivem.

    Heat station and line pipe winter view

    Emise ze sektoru teplárenství

    Teplárenství zásobuje teplem a teplou vodou asi 40 % českých domácností a to především v bytových domech, které mají uzpůsobené centrální nebo lokální blokové kotelny. Dominantním zdrojem výroby tepla v ČR je hnědé uhlí, které se na výrobě tepla v teplárnách podílí z více než 50 %. Dekarbonizace sektoru tak bude mít významný vliv na snížení emisí sektoru energetiky v ČR. Náhrada uhlí jinými palivy nejen sníží emise CO2, ale i dalších znečišťujících látek, čímž dojde ke zlepšení kvality ovzduší.

    Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2020 z dílny MPO máme v ČR přes 2000 licencovaných provozoven tepla. Celkově potom 655 firem s licencí na výrobu tepelné energie a 644 firem s licencí na rozvod tepelné energie s 2 300 lokalitami rozvodu. Celková délka tepelných sítí spadajících pod licenci pro rozvod tepla činí 7,5 tis. km.

    Budování centrálních systémů zásobování teplem má v ČR více než stoletou tradici. Tisíce lokálních topenišť produkovaly znečištění, které bylo v počátcích minulého století zásadním problémem pro život v hustě osídlených oblastech. Dnes jsou v České republice centrální systémy zásobování teplem (CZT) rozprostřeny prakticky ve všech velkých, středních i menších městech ČR a zásobují teplem přes 4 miliony obyvatel, ale i budovy úřadů a komerčních objektů. Zájmem státu vyjádřeným ve Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu je tyto energeticky a ekonomicky efektivní sítě zachovat a zároveň zvládnout jejich transformaci.

    Skip to content