Dekarbonizace plynárenství

Sektor plynárenství není sám o sobě významným producentem přímých emisí, byť emise metanu (CH4) jsou asi 28x silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý (CO2). Přesto i sektor plynárenství musí projít transformací.

plynovatrubka

Spotřeba plynu v České republice

Možná poněkud překvapivým sektorem, který čeká dekarbonizace, je plynárenství. Podobně jako je chemický průmysl výrazně závislý na ropě, stojí plynárenství na zemním plynu. V České republice se zemní plyn podílí z asi 15 % na spotřebě primárních energetických zdrojů. Je tedy významným zdrojem v rámci energetického mixu. Asi pětina je použita v energetickém sektoru na výrobu tepla a elektřiny, zbylý plyn je k dispozici pro konečnou spotřebu ať již v průmyslu nebo pro vytápění v sektoru domácností a služeb.

Spotřeba plynu v ČR v posledních letech klesá a to jednak v důsledku energetické krize po ruském útoku na Ukrajinu a souvisejících úsporných opatřeních, a jednak z důvodu nadprůměrně teplých otopných období v posledních letech. Právě z důvodu vysokého využití plynu na vytápění jsou ve spotřebě během roku patrné značné výkyvy (sezónnost). V roce 2023 dosáhla celkové spotřeba zemního plynu v ČR 6,76 mld. m3 plynu (tj. 265,5 PJ). ((ERÚ 2024: <https://eru.gov.cz/ctvrtletni-zprava-o-provozu-plynarenske-soustavy-cr-za-iv-ctvrtleti-2023>))


Byť podíl zemního plynu na spotřebě energie dlouhodobě klesá, je s ním počítáno jako s přechodným palivem zejména v teplárenství a to jako náhrada za uhlí. Důležitou roli bude hrát i v elektroenergetice, kde mají paroplynové elektrárny se svou rychlostí náběhu vhodně doplňovat výrobu elektřiny z jádra ale hlavně z obnovitelných zdrojů. S rozvojem plynových pohonů se počítá i v rámci dekarbonizace dopravy.

Dekarbonizace sektoru

S plynnými palivy se počítá i v roce 2050. Jelikož se v případě zemního plynu jedná o fosilní palivo, bude jeho případné spalování v budoucnu nutně doprovázeno zachytáváním uhlíku. Zároveň se počítá s masivní náhradou fosilního zemního plynu tím obnovitelného původu (bioplyn, biometan) nebo syntetického původu. I zde tak spíše než o doslovné dekarbonizaci mluvíme o defosilizaci – tedy náhradě uhlíku fosilního původu. V plynárenských soustavách se taktéž počítá s přimícháváním nízkouhlíkového nebo zeleného vodíku. Plynové spotřebiče – ať již domácí či průmyslové kotle proto do budoucna budou muset být schopny spalovat nejen zemní plyn.

S tímto vývojem počítá např. nedávno revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov, která členským státům říká, že by ve svých renovačních strategiích pro budovy měly počítat s ukončením provozu plynových kotlů čistě na fosilní paliva k roku 2040.

Dekarbonizace plynárenského sektoru tak bude spočívat především v náhradě zemního plynu fosilního původu a související úpravou plynárenské infrastruktury. Ta bude do budoucna na více místech vtláčet do plynárenské sítě biometan, ale hlavně se počítá s částečnou transformací zejména páteřních sítí pro přepravu vodíku. Do budoucna s rozvojem technologií a potřeby záchytu emisí CO2 se předpokládá i možná transformace plynárenských sítí pro přepravu CO2.

Případné doplnění: co přinesl schválený plynárenský balíček?

V dubnu 2024 finálně schválený plynárenský balíček přinesl za tímto účelem XXX

Jaký je rozdíl mezi bioplynem a biometanem?

xxxxx

Čistá mobilita

Plynová platforma
www.plynovamobilita.cz

Český plynárenský svaz
Platforma podporující využívání (bio)LNG, (bio)CNG a vodík v dopravě.

PŘIDEJTE VÁŠ PROJEKT

Máte vlastní projekt v této oblasti nebo příklad dobré praxe, který stojí za zveřejnění? Dejte nám vědět.





Přidat váš projekt

Skip to content